Zaregistrujte sa
:: Návrat na začiatok  ::  Online chat  ::  Nastavenia  ::  Fórum  ::  Galéria  ::  Plánovač  ::  Bazár  ::
  
Hlavné menu
 Články :
 Novinky
 Zaslať príspevok
 Archív článkov
 Galéria
 Hľadať
 Témy

 Užívatelia :
 Zoznam členov
 Vaše nastavenia
 Privátne správy

 Spoločenstvo :
 Fórum
 Burza
 Plánovač akcií
 Online chat
 Zľava v muničáku
 Zľava v CATUSe
 Formulár
 Odporučenie

 Odkazy
 

 Downloady
 

 Štatistika :
 Štatistiky
 Naj 10
 Ankety

 Dokumentácia :
 FAQ
 Odkazy

 
Užívatelia
Vitajte, Anonym
Užívateľské meno

Heslo

Bezpečnostný kód:
Bezpečnostný kód
Opíšte bezpečnostný kód:

(Registrovať)

Členstvo:
Najnovšie: marskolcak
Nové dnes: 0
Nové včera: 0
Celkove: 12227

ľudí online:
Návštevníkov: 97
Členov: 0
Spolu: 97
 
Reklama z Googla
 
Online Chat
Pripojte sa na chat

  • iwo1222
  •  
    Plánovač akcií
    Najbližšie plánované akcie:
     
    Posledné inzeráty
    Navštívte burzu:
     
    Zľava v Muničákoch
    Stav objednávok:
    Bratislava
    Suma: 408 (24%)
    Košice
    Suma: 0 (0%)
     
    Vyhľadať


     
    Víkendové čítanie - Jiří Kulhánek: Cesta Krve I.
    Na podnet viacerých našich čitateľov som sa rozhodol zaradiť jednu z najlepších akčných sci-fi knižiek - Cestu Krve od Jiřího Kulhánka, majstra akčnej literatúry. Môže tu vyvstať otázka autorských práv - faktom je, že podľa našeho zákonu túto knižku nemáme právo zverejňovať, avšak túto knižku už nikde nekúpite (ó, čo by za to dali stovky, ak nie tisíce ľudí, ak by ju kúpiť mohli! Ale čo už, keď aj z knižníc ich už ukradli!) a, čo viac, Jiří Kulhánek sám rozhodne odmietol diskutovať o akejkoľvek dotlači, ďalšiom vydaní, alebo nebodaj ďalšiom pokračovaní Cesty Krve. Napriek tomu nemyslím, že by takéto výborné dielo malo ostať v zabudnutí - a aj to je dôvod, prečo som ho zaradil...

    Jiří Kulhánek
    Cesta Krve 1.


    KONEC

         Dávka z vulcanu upíra rozsekla vejpůl. Ne že by mu to dvakrát vadilo. Obě poloviny těla pokračovaly v letu - v infra jsem je viděl jako rotující červené skvrny.
         Vnější odposlech přenesl několik tupých úderů a praskání dřeva, jak přestřelený trup narazil do džungle. Vlevo nahoře na obrazovce servisního monitoru se objevilo číslo 120. To znamená, že upír spadl sto dvacet metrů od mého transportéru.
         "Kontrola zajištění průvlaku," řekl jsem.
         "V pořádku," odpověděl počítač.
         Tmu v transportéru rušila jen záře monitorů a kontrolek. Zkusmo jsem zatočil volantem (říkám tomu sice volant, ale je to spíš taková dvojitá volantová výseč - vypadá jako motýlí křídla) a opatrně přidal plyn. Nic se nezměnilo: pneumatiky se mlaskavě protočily, venku byla promočená džungle a tma; a pouze ze směru, kde se zřítil upír, se ozývaly nedefinovatelné zvuky. Když se něco pokazí, kazí se pak už všechno. Saladin (tak se jmenuje transportér) leží v bahně neschopen pohybu. Počítač nedocenil zrádnou zeleň podmáčené trávy a plnou rychlostí navedl mnohatunový kolos do nejodpornější bažiny, jakou jsem kdy viděl. Při pokusech vycouvat stroj zapadl ještě hlouběji - téměř by se dalo říci definitivně. Naštěstí je vzadu dost silných stro-mů, za které se dá ukotvit lano navijáku. Na to ale musím vystoupit, a na vystupování by bylo nejlepší denní světlo. V černé džungli se k vám mrtváci přiblíží tak nenápadně... A když vám upadnou brýle na noční vidění, je konec.
         A teď ten upír.
         "Vulcan deaktivovat," řekl jsem.
         Zvuky, které se ozývaly z místa netvorova dopadu, ustaly. Vnější odposlech automaticky zvýšil citlivost a mezi popraskáváním a šumě-ním noční džungle, bubláním rašeliniště, svištěním větru a škrabotá-ním pavoučích nožek se ozvaly lehké kroky.
         "Cíl na šesti hodinách," řekl počítač. Za okamžik jsem ho uviděl i já. Upír šel k transportéru po cestě a vůbec se nesnažil krýt. Číslo na monitoru se s každým jeho krokem snižovalo. Nad pasem mu bylo vidět deset centimetrů holé kůže, košile končila pod hrudní kostí a její okraj byl potrhaný a sežehlý. Z původně dlouhého pláště odsekla dávka z vulcanu celý spodek, takže zbytek vypadal jako krátký pláštík, co nosívaly striptérky.
         Nikdy nepochopím změny v regeneračních schopnostech lidské-ho organismu, změny, které dokáží během necelé minuty zacelit zra-nění, jako je rozstřelení vejpůl z rotačního kulometu ráže 7.
         Číslo na monitoru se skokem zmenšilo na dvacet. Upír přelevito-val třicetimetrový úsek asi pět centimetrů nad zemí a vysoká tráva ho šlehala do bot. Pominu-li schopnost létat a netečnost ke zraněním, dá se poznat, že to není člověk, i podle obličeje. Ne že by se upíří obličej nějak podstatně lišil od lidského, ale ve strnulém výrazu není nic, co člověka dělá člověkem. Jediná emoce (ale to jsem si spíš vymyslel - vidět v těch obličejích emoce) je krutost.
         Znovu jsem nechal prověřit průvlak. Kůže na zátylku se mi ježila, už co jsem zaslechl kroky.
         Upír mi zmizel ze zorného pole - přelétl nahoru na transportér a dosedl někam na víko nad vulcanem čili přesně nade mě. Po pancíři nad hlavou mi zaskřípaly podrážky jeho bot. Vnější odposlech repro-dukoval zvuky tak věrně, že se mi zdálo, jako by mi chodil po temeni. Hned nato se ozvalo další skřípání - podstatně odpornější. To upír začal drásat pancíř nehty. Takhle, když se to napíše, to vypadá směšně - drásat pancíř nehty. Když jsem poprvé viděl skoro milimetr hlubo-ké rýhy v kovu, po kterém sklouzne i protipancéřová raketa, smích mne přešel.
         "Do hajzlu sakra himl!" zaklel jsem. Chci-li vyprostit transportér, musím dříve nebo později ven. To znamená, že musím zlikvidovat upíra. Jediný způsob, který znám, je intenzivní oheň. Jedna z červe-ných kontrolek na řídícím pultu oznamuje prázdnou nádrž napalmo-metu.
         Skřípání nad hlavou neustávalo. K ježení chlupů se přidal nepří-jemný pocit sucha v ústech. Polkl jsem a sundal si sluchátka. Mohl bych upíra znovu nechat rozstřílet vulcanem a zkusit stihnout vypros-tit Saladin, než se poskládá dohromady. Ale jedna z oranžových kont-rolek signalizuje nedostatek nábojů, a stejně myslím, že bych to nesti-hl. Aspoň s tím suchem v puse by se mělo dát něco udělat. Vstal jsem, došel do střední části transportéru a vyndal z lednice plechovku pome-rančového džusu.
         "Ven ale musíš," řekl Ten druhý.
         "To mi ty nemusíš vyprávět."
         "Já jen, aby ses na to nevykašlal."
         "Hm."
         Občas je to dobré, popovídat si sám se sebou. Ujasní se názory. I když; mluvím-li s Tím druhým, vlastně nemluvím sám se sebou. Napil jsem se rovnou z plechovky, a jak jsem zaklonil hlavu, pohled mi padl na zbraně. Mám je na stěně nad postelí (úzkou sklápěcí pryčnou) v gumových úchytech, aby byly po ruce - musí být stále nabité. Větši-nou je to dobré. Když přemýšlíte o sebevraždě, tak ne. Sundal jsem krátkého heckler-kocha s dvojitým zásobníkem a natáhl závěr - v zásobníku je šedesát dum-dum střel. Upíra tím samozřejmě nezabiju, ale energie navrtaných kulek se celá přenáší do zasaženého objektu. To znamená, že bych ho tím v případě největší nouze mohl na pár vteřin zdržet. Alespoň myslím.
         Sklopil jsem postel a otevřel dlouhou pancéřovou schránku pod ní. Uvnitř, vlevo, je pod vrstvou plsti několik oranžových válečků. Dva jsem vyndal a odnesl je na stůl vedle lednice. Válečky vypadají skoro jako plechovky od džusu; jen výstražné nápisy a černé lebky se zkříženými hnáty odrazují od pokusu o konzumaci. Ty nápisy hlásí smrtelné nebezpečí a zakazují s válečky dělat cokoli nepředloženého. Kdo zná, co dokáže termitový granát, ten se při pouhé představě jaké-koli nepředloženosti zpotí a roztřesou se mu ruce. Já jsem si ani nic představovat nemusel. Otřel jsem si vlhké dlaně do kalhot.
         "Něco udělám špatně a ruce mi uhoří po ramena," zašeptal jsem.
         "Vidíš všechno moc černě. Spíš tě to spálí celýho," řekl Ten dru-hý.
         "Dík za uklidnění."
         Sám se sebou mluvím polohlasně. Většinou nemá smysl křičet. Odvrátil jsem se od granátů, dopil džus a oblékl se. Bunda s chrániči kloubů, neprůstřelná vesta, kevlarovými vlákny vyztužené kalhoty s opancéřovanými stehny, vysoké boty, bezprsté aramidové rukavice.
         Termitové granáty byly vyvinuty na ničení bunkrů a pevnůstek: Výbuch, divoké zasyčení a tři tisíce stupňů žhavá tavenina se začne propalovat skrz železobetonové stropy, které vydrží i zásah těžkou pumou. Z lidí v bunkru zasaženém termitovým granátem zbude sotva lopata popelu.
         "Jestli to hodíš moc blízko, tak budeš pěkně vypečený," ušklíbl se Ten druhý.
         "To ty taky."
         Na oči jsem si nasadil brýle na noční vidění. Ačkoli vypadají jako obyčejné zrcadlovky, je to jeden z posledních výkřiků lidské techno-logie: dokáží plynule regulovat světelný tok dopadající na oči za nimi: v noci zesilovat, na slunci nebo při výbuchu zabránit oslnění. Navíc je lze přepínat buď do infra, nebo do režimu fotonového násobiče. Brýle budu potřebovat, nejen abych upíra v husté tropické tmě viděl, ale i na to, aby mi světelné peklo hořícího termitu nesežehlo sítnice. Pověsil jsem si granáty na opasek vedle pistole, a hecklera do ramenního zá-věsu. Pak jsem z nástěnné lékárny vyndal poloprázdné stříbrné platíč-ko s bílými tabletami. Kinetin se jmenují. Na čas vás zbaví strachu, zrychlí vám reflexy a v případě zranění potlačí bolest a úrazový šok. V návodu k použití se píše o případu z Africké války, kdy voják, kte-rému kulka z leteckého kanónu utrhla obě nohy v kolenou, dokázal pod vlivem kinetinu ujít po pahýlech pětadvacet kilometrů rozžhave-ným pískem a zachránit se. Zaškrtil si zbytky nohou cáry kalhot a na pahýly si nasadil vlastní boty.
         Má to ale jednu obrovskou nevýhodu. Když kinetin přestane pů-sobit, je vám hrozně zle - pokud jste zažili tolik kinetinových otrav jako já, může vás to i zabít. Otevřel jsem druhý džus a polkl dvě tab-letky.
         "Stejně nemáš moc šanci, víš to, doufám?" řekl Ten druhý.
         Nezbylo než mu znovu poděkovat.
         
         * * *
         
         V první řadě musím upíra dostat dolů z transportéru. Termit by se sice pancířem propálit neměl, ale kdo ví.
         "Chce to nějakou návnadu."
         "Třeba tebe."
         "Anebo tebe."
         Vzápětí zabral kinetin.
         Klepl jsem na ruční ovládání průvlaku a vyklouzl ven. Počítač za mnou zabouchl.
         Mlaskavě jsem doskočil do bahna rozrytého transportérem. Brýle jsem měl přepnuty na fotonový násobič, takže bylo vidět skoro jako ve dne; jen barvy byly místy matné a místy přeřvané. Bahno bylo červené a v hlubokých kolejích stála voda. Uklouzl jsem a s hlasitým šplouchnutím upadl na břicho. Brýle jsem měl naštěstí pevně zaháknuté za ušima.
         Nebem se mihl stín.
         Překulil jsem se na záda a stiskl spoušť hecklera.
         Proud střel vychýlil upíra ze směru tak, že se zasekl do džungle asi dvacet metrů nalevo. To už jsem se hrabal na pevnou půdu a zpod neprůstřelné vesty mi tekla voda. Pod vlivem kinetinu jsem byl s to odhadnout, že upíra zasáhlo něco mezi šesti a devíti kulkami z dvanácti vypálených.
         Od doby, co jsem vyskočil z transportéru, uběhly sotva čtyři vte-řiny.
         Malý oranžový válec opsal plochou křivku a zapadl do podrostu, z kterého se upír dral ven. Větve silné jako ruka lámal po dvou. Zpo-malil jsem ho další dávkou.
         To už uběhly čtyři a tři čtvrtě vteřiny.
         Vrhl jsem se na zem, nohama k výbuchu.
         Mokrá tráva krásně voněla a šimrala v nose. Kinetin některé vje-my zesiluje. Tak vonět trávu jsem nikdy nezažil. Čichat to déle, zvedl by se mi žaludek. Je zvláštní, jak i velmi příjemné vůně, jsou-li příliš intenzivní, dokáží být nepříjemné. V tom okamžiku konečně roztrhla ticho syčivá exploze.
         Nejprve mne vykopl otřes země, pak mne připlácla tlaková vlna. V obou případech jsem dostal prudký direkt do nosu. První vjem po výbuchu byl, jako by mi skrz hlavu - od zátylku k očím - prošlehla vlna zlatého světla. Kolem najednou panoval žár.
         Vymrštil jsem se na nohy. Všechno hořelo: džungle, vodou nacu-caná tráva a snad i to červené bahno. Plameny se na mne řítily v bíloo-ranžových vírech. Jen díky kinetinu jsem nezpanikařil. Přestože baži-na hořela také, stále to byla bažina. Vrhl jsem se do toho největšího ohně, prolétl jím a zmizel v řídkém blátě v koleji po pravých kolech saladinu.
         Od doby, co jsem vyskočil z transportéru, uběhlo osm vteřin.
         Za minutu se mi přestalo dostávat dechu a měl jsem strach, že by žár mohl bláto vysušit. To by nebyla příjemná smrt. Znatelně zhoust-lou hmotou jsem vystrčil hlavu.
         Otírat zablácenou rukou zablácené brýle nejde moc dobře, ale to, že z obrovských plamenů zbylo jen několik roztroušených ohňů, vidět bylo. To, že se ke mně žene podivný nízký tvor, také.
         Byl sotva pět metrů daleko.
         Vyrazil jsem z močálu jedním obrovským skokem. Šťastnou ná-hodou (občas se to stane) mi přitom do obličeje šplíchla relativně čistá voda a odplavila čmouhy špíny z brýlí. Zastavil jsem na pevné půdě a prudce se otočil.
         Ten malý tvor byl pořád upír a pořád šel po mně. Končil přibližně v místech, kde ho předtím přesekla dávka z kulometu. Tentokrát mu ale zbytek těla uhořel. Torzo utíkající po rukou vypadalo ohavně, pod zuhelnatělou kůží bíle svítila žebra, z hlavy ohořely uši, nos i rty. Smrad spáleniny byl nesnesitelný.
         Už jsem něco podobného viděl při svém prvním boji s upírem: hořícím napalmem jen částečně zasažená postava drásající pancíř transportéru. I přes žár bylo tehdy vidět, jak pučí nové svazky svalo-vých vláken, které vzápětí černají a odpadávají. Pak ho počítač zasáhl několika dlouhými šlehanci a tvor konečně shořel. Při druhém, a do dnešního dne posledním, souboji s upírem si počítač dal zatraceně dobrý pozor, aby bylo napalmu dost už napoprvé.
         Ruka dýmajícího torza mne minula jen proto, že jakmile ji upír zvedl ze země, ztratil rovnováhu. Uskočil jsem a mířidla hecklera mi vylétla před oči. Ve výřezu hledí se usadil upírův levý loketní kloub. Stiskl jsem spoušť a...
         A samopal byl zalepený blátem víc, než jsem myslel.
         Upír byl zas u mě.
         S prudkým rozmachem jsem ho nakopl do zčernalé hlavy. Bylo to, jako bych kopl do skály. Znovu švihl rukou a tentokrát neminul. Drápovité prsty mi servaly maskovací látku neprůstřelné vesty spolu s kapsičkami na zásobníky a úder mne odhodil snad pět metrů daleko.
         Upír naštěstí nemohl létat, ale přesto se i po rukou pohyboval za-traceně rychle. Vytrhl jsem pistoli, a jak jsem ležel, vypálil podél pra-vé nohy jedinou ránu. Víc jsem nestačil.
         Kolem obličeje mi zasvištělo něco těžkého a smrdutého.
         Bleskem jsem se překulil na bok a kutálel se dál a dál a čekal na poslední úder. Upír dokáže pěstí prorazit díru do stromu. Neprůstřel-nou vestu by asi nezvládl, ale co by po takové ráně zůstalo z mého hrudníku...
         Nic se kupodivu nedělo. Zarazil jsem válení sudů a šel do kleku, pistoli v natažených pažích.
         Upír ležel na začátku pruhu zválené trávy. Zatínal prsty pravé ruky do země a přitahoval se - samozřejmě v mém směru. Vypadal jako obrovská, hnusná, rozšlápnutá, ohořelá housenka. Tím jediným výstřelem z pistole jsem mu (musím přiznat, že naprostou náhodou) roztříštil levé rameno.
         Sice jsem ho zasáhl přesně do kloubu, ale stačí minuta, minuta a půl a zas bude v pořádku (může-li se o torzu chodícím po rukou říci, že je v pořádku). Vyskočil jsem na nohy a vyprázdnil do něj zásobník. A střílet z pistole náhodou umím: po kulce do obou loktů, do ramen pro jistotu dvě. Upíra to nezastavilo - nyní se posunoval tak, že se do trávy zakousl a přitáhl se o pár centimetrů smrštěním krčního svalstva. Vyměnil jsem v pistoli zásobník, schoval ji do pouzdra a z úchytky na opasku vyhákl druhý termitový granát. Přepnul jsem ho z režimu VÝBUCH do režimu HOŘENÍ a odjistil.
         A přesně v té chvíli mne zezadu objaly dvě ledové paže a přitisk-ly mi ruce k tělu.
         Mrtvák.
         V levé dlani jsem svíral bahnem kluzký, odjištěný granát, pistoli jsem měl v pouzdře a nemohl na ni dosáhnout. Cítil jsem, jak mi mrt-vákovy zuby rvou látku z límce neprůstřelné vesty. Jedno ze základ-ních pravidel: Mrtvák v džungli nikdy není sám.
         V podrostu i na mýtině se najednou začalo mrtváky přímo hem-žit. Rychlé toporné pohyby, šedočerné vousaté obličeje, drápovité nehty. Jejich obličeje jsou šedočerné při normálním pohledu, natož přes brýle s fotonovým násobičem. Udeřil jsem hlavou dozadu a záro-veň se odrazil nohama tak, abych na mrtváka spadl. Při dopadu jsem s potěšením zaznamenal praskání cizích kostí. Po dvou ranách loktem a prasknutí několika dalších žeber jsem se ze sevření ledových rukou vymanil. To už se po mně ale sápalo deset dalších.
         Ovšem, to je známá, až bych řekl standardní situace. Vstal jsem, vyškubl pistoli a z bezprostřední blízkosti začal do strnulých obličejů pálit. Moje devítka takhle zblízka funguje, jako když se kdysi na Veli-konoce vyfukovala vajíčka. V čele malá dírka, mozek i s temenem odlétne v dál. Pravda, kdyby se takhle vyfukovala vajíčka, moc skořá-pek na kraslice by nezbylo.
         Pak mi došly náboje.
         Celý děj jsem vnímal tak trochu, jako by se mne netýkal. Nebýt pod vlivem kinetinu (a přestože jsem situaci nazval "standardní"), asi bych řval hrůzou. V jedné ruce prázdnou pistoli, v druhé odjištěný termitový granát, kolem sebe deset zabitých a spoustu nezabitých mrtváků. A upír opodál už pomalu rozhýbával pravé rameno. S granátem v ruce jsem nemohl vyměnit zásobník.
         Mrtváci po mně šli dál a pěkně tvrdě.
         Udělal jsem něco, co bylo na granátu zakázáno tím největším ná-pisem: V odjištěném stavu jsem s ním prudce udeřil nejbližšího mrt-váka do spánku. Dalšímu jsem prorazil čelo hlavní pistole. Granát se začal nebezpečně zahřívat. Odkopl jsem dalšího mrtváka - má bota mu s hlasitým křupnutím roztříštila hrtan. Jenom se zapotácel a znova zaútočil. Ten zlomek okamžiku mi ale umožnil, abych hodil granát a navíc se trefil. To bylo obzvlášť důležité.
         A trefil jsem se.
         Granát dopadl dvacet centimetrů od upírovy hlavy a z poloviny se zabořil do měkké hlíny. Žár tisíců stupňů bude jen v okruhu dvou met-rů od epicentra.
         Konečně jsem měl volnou ruku.
         Zdřevěnělými prsty jsem zarazil do pažby pistole nový zásobník. Všiml jsem si, že z rukavice, v níž jsem držel granát, se silně kouří.
         Mrtvák se mi zakousl do ramene. Zmáčkl jsem spoušť a jeho stu-dený mozek mi cákl na krk.
         A pak už bylo jenom teplo. Velké teplo.
         Výbuch byl mnohem slabší než ten minulý. Snad by se nedal na-zvat ani výbuchem. Zato byl mnohem blíž a zasáhl mne vestoje.
         Letěl jsem jako raketa, pryč od saladinu, rovnou mezi mrtváky.
         
         * * *
         
         Poloomráčený jsem se zvedal na nohy a vůbec mi to nešlo. Napo-třetí bylo úsilí korunováno úspěchem. Cítil jsem, jak se mi kůže na hlavě nalévá puchýři (zase jednou), nehořlavé oblečení zachvacovaly malé plamínky, roztříštěné brýle mi visely na uchu, ale v jasném svitu požáru jsem je stejně nepotřeboval. Po prvním výbuchu džungle tro-chu proschla, a o to lépe hořela nyní. Mrtváci se kolem potáceli jako živé pochodně, ale nijak jim to nebránilo, aby se po mně nesápali.
         Pistoli jsem stále svíral v pravé ruce; bohužel jsem si o ni vy-kloubil ukazovák a prostředník. Nebolelo to, jenom jsem těmi prsty nemohl hýbat. Navíc se mi nějak špatně dýchalo. Dobrá zpráva byla, že mé oblečení samo zhaslo.
         Pistoli v levé ruce, probíjel jsem se k saladinu. Naštěstí výbuch spolu s torzem upíra odpařil i spoustu mrtváků. Spoustu jsem jich ještě postřílel. Každou ranou jednoho.
         Poslední úsek cesty - posledních pár metrů - byl přes předcho-zí úspěch zlý: brodit se pozadu bažinou, nemoci hýbat jednou rukou, a ještě střílet, to téměř nejde. Pravá paže mi ztuhla až po rameno potom, co jsem s ní musel jednoho hořícího mrtváka praštit jako palicí.
         Pak se stalo, co se stát muselo. Upadl jsem na záda. Naštěstí ne do hluboké brázdy po kolech.
         
         * * *
         
         Pohyblivých mrtváků sice nezbylo mnoho, ale na to, aby mne roztrhali na kusy, jich zbylo až dost.
         Jako by to nestačilo, znovu mi došly náboje. A všechny další zá-sobníky mi urval upír spolu s krycí látkou neprůstřelné vesty.
         "Kurev sedm," zasípal jsem. Prvního mrtváka jsem - jak se nade mnou už už skláněl - kopl do hrudi. Kosti zakřupaly, a jak letěl, strhl s sebou dva další. To mi dalo několik okamžiků, abych z kapsičky na kalhotách vydoloval malý plastikový obdélníček s velkým knoflíkem. Šlo to velmi špatně, levou rukou z pravé, na zip zavřené kapsy. Převa-loval jsem se v bahně jako umírající nosorožec.
         Než na mne padl další z mrtváků, měl jsem ten malý obdélníček mezi prsty a zuřivě tiskl knoflík. Mrtvák se mi zakousl do předloktí. Bolelo to, ale jeho polámané zuby nepronikly kůží bundy.
         "Pal!" zařval jsem.
         Přestože jsem tlačítko stiskl ještě dvakrát a slovo ‚pal' zařval snad pětkrát, stále se nic nedělo. Než mi došlo, že citlivá vrstva na knoflíku přes vrstvu bláta nemůže sejmout mé otisky, padl na mne další mrtvák a rukáv bundy pod zuby toho prvního začal povolovat.
         Vrazil jsem si palec do pusy a všechno, co na něm bylo, stáhl rty. A znovu jsem stisk knoflík a znovu vykřikl: "Pal!"
         Konečně se ozvalo zavytí elektromotoru.
         Následoval zvuk připomínající jekot cirkulárky a džungli ozářilo nepřerušované ostré bílé světlo. Počítačem ovládaný rotační kulomet nikdy nemine.
         Během dvou sekund zbyly ze všech stojících mrtváků doširoka rozházené cáry masa. Těm dvěma, co na mně leželi, jsem rozbil hlavy pažbou pistole.
         Požár po výbuchu granátu už dohoříval a nad mýtinou se válely těžké mraky dýmu. Poslední plameny tančily jako červení duchové.
         "Otevřít!" zachraptěl jsem. Aby mne počítač pustil do saladinu, musel jsem si odkašlat a zkusit to znovu. Přitom jsem v dlani úzkost-livě tiskl plastikový obdélníček. Jenom on mne odlišoval od ostatních případných cílů. Než jsem zachraptěl to ...‚Otevřít!', musel jsem se postavit. Jak jsem stál za zádí hluboko zapadlého transportéru, svazek hlavní vulcanu mi mířil do obličeje.
         Pak se veřeje průvlaku konečně rozjely do stran.
         Padl jsem dovnitř a počítač zabouchl. Na nízký šedý koberec ze mne crčela voda a opadávaly kusy bahna a rozmočeného popela, pro-pletené rozmačkanou trávou. Před očima se mi dělaly různobarevné mžitky a tělem mi začínaly prochvívat první záblesky bolesti. Kinetin v mé lékárně je starý, sotva s čtvrtinovou účinností. Navíc člověk po pár kinetinových otravách (jako já) potřebuje vyšší dávku. Zjišťuji, že dvě tablety mi vydrží sotva čtvrt hodiny. Se zaťatými zuby jsem vstal, dopotácel se k lékárně a hodil si do úst další dvě. Plechovka džusu stála na lednici a mezi mžitky mi připadala jako termitový granát víc než kdy dřív. Pro jistotu jsem si vzal ještě třetí pilulku. Vše, čeho jsem se dotkl, pokrývaly čmouhy červeného bláta; vše páchlo hnilobou a spáleninou.
         
         V hlavě se mi motaly útržky zmatených myšlenek a nechápal jsem, proč se cpu kinetinem, místo abych padl na zem a usnul. Nebo spíš umřel. To, že potřebuji vysoké dávky, neznamená, že budu ušet-řen post-kinetinových stavů - právě naopak. Když kinetin zabral, už jsem věděl, proč nemohu umřít. Nějaký satelit možná nepřehlédl mís-to, kde dvakrát krátce po sobě stoupla teplota o tři tisíce stupňů. A tak by se někdo mohl přiletět podívat, o co jde. Třeba Cizinci.
         "Musíš zmizet, hochu," řekl Ten druhý, "a rychle!" Po kinetinu mi bylo fajn, veškerá bolest ustoupila, a dokonce i pravá ruka zase začínala reagovat - chytl jsem se za ukazovák a prostředník a s lup-nutím vrátil klouby na místa. Vzal jsem si nové noční brýle, nabil pis-toli a zastrčil si do kapes pár zásobníků. Než jsem vystoupil, znovu jsem deaktivoval vulcan.
         Vybral jsem si dva stromy asi dvacet metrů za zádí transportéru. Tlusté kmeny měly opletené sežehlými liánami a vypadaly zdravě. Těsně nad kořeny jsem je obtočil speciálními popruhy z keramických vláken, natáhl k nim od navijáku saladinu půlcoulové syntetické lano a zahákl ho do úvazů. Nedělalo se to tak snadno, jak to vypadá napsané.
         Když se mi konečně povedlo zajistit karabiny, byl jsem po něko-lika dalších kinetinech a už se rozednívalo. Vrátil jsem se k transporté-ru, a když jsem lezl dovnitř, zdálo se mi, jako bych z džungle zaslechl kroky.
         Posadil jsem se do řidičského křesla, kratičkou řadicí pákou zařa-dil ‚Vzad' a tlačítkem vlevo na palubní desce aktivoval naviják. Na hlavní monitor jsem si nechal přepnout obraz toho, co se děje za sala-dinem: Tenké světlemodré lano vedoucí k požárem zčernalému okraji džungle bylo vidět docela jasně. Stejně tak několik toporných postav.
         Prokluzující kola se pomalu rozmlaskala a lano se zdvihlo z roz-ryté, ohořelými mrtváky pokryté země a začalo se napínat. Napínalo se a napínalo. A napínalo. Pak už drnčelo jako struna. Stromy, na kte-rých bylo ukotveno, se pomalu nakláněly k sobě a k saladinu a sténavě popraskávaly. Saladin se nehýbal. Pod vlivem kinetinu to na mne ně-jak nedoléhalo. Jenom jsem si říkal, jestli lano praskne, tak tím strašli-vým švihem podsekne půl lesa.
         Pak Saladin trhavě poskočil, zastavil, další trhnutí a konečně se rozjel. Velmi pomalu. Záď před sebou hrnula vlnu červeného bahna, po které do stran stékala voda. Těch deset metrů trvalo skoro deset minut. Nezúčastněně jsem přitom pozoroval, v co se změnil ještě před několika hodinami tak úzkostlivě čistý vnitřek transportéru. Koberec byl pokryt vrstvou bahnitých šlápot, křeslo, v němž jsem seděl, lepilo a promáčeně čvachtalo, ovladače se ztrácely pod vrstvou mazlavé špí-ny. Vlivem kinetinu mi to bylo jedno.
         Zadní kola najela na pevnější půdu a zabrala. Saladin se naklonil dopředu a začal se zmítat ze strany na stranu. Napjaté lano kovově zabzučelo a vzápětí se chytl i druhý pár kol, třetí... Transportér se prudce narovnal a byl venku. Znovu se mi začaly dělat mžitky před očima. Nechal jsem stroj vycouvat dál na pevnou půdu, zařadil neutrál a vypnul naviják. Lano zplihlo a prověsilo se. Mžitky zhoustly tak, že než jsem došel k lékárně, téměř jsem přestal vidět. Podlamovaly se mi i nohy. To, že kinetin stářím ztrácí pozitivní účinky, opravdu nezna-mená, že ztrácí i negativní.
         Další tři kinetiny jsem zapil zteplalým džusem.
         Když se mi vrátilo "jasné" vědomí, věděl jsem, že mám sotva dvacet minut času. I přes stupňovanou dávku se doba účinnosti kineti-nu zkracuje. Zase jednou se mi vybavila slova z návodu k použití: POZOR! Při předávkování může nastat celkové vyčerpání organismu a smrt. Přestože můj kinetin má stářím sníženou účinnost, je těch bůh-víkolikjsemjichspolykal tablet v rozmezí pár hodin stejně víc než dost. Ale teď mne nic nebolí a nálada se stává povznesenou.
         A tak jsem nejdřív udělal to, z čeho jsem měl opravdovou hrůzu: Opatrně jsem si z hlavy začal odmáčet a odlupovat kusy přischlého a připečeného bahna. Puchýře se k němu přilepily a teď praskaly. Nebo-lelo to. Cítil jsem, jak mi po obličeji stéká puchýřová kapalina.
         Podíval jsem se do zrcadla. Z tváří a čela mi visely cáry kůže. Vlasy mi po minulých opařeních a spáleninách už dávno nerostou; aspoň teď nemusím čichat ten dávivý smrad. Na levé líci v roztrženém puchýři prosvítala černočervená skvrna přiškvařeného masa. Vyndal jsem z lékárny mast na spáleniny, vymačkával ji na gázový tampón a opatrným poklepáváním ji přenášel na obličej. Nešlo to moc dobře - i při opatrných poklepech mi spálená kůže opadávala.
         Po chvíli snahy jsem přesto vypadal jako muž se žlutou hlavou. "Fajn," naposledy jsem se podíval do zrcadla. Když spáleniny nebylo vidět, nebylo to tak zlé. Bez rozmyšlení jsem natáhl závěr pistole, ote-vřel průchod a vyskočil ven. Musíš odpojit lano, točilo se mi hlavou.
         Zapomněl jsem, že transportér už nesedí v bahně - čili tentokrát byl od hrany průchodu k zemi dobrý metr. Dopadl jsem na kolena a pistole mi odlétla do mladého bambusu.
         Překulil jsem se, zvedl pistoli a střelil prvního mrtváka do obliče-je. Bylo tam totiž i pár mrtváků.
         Cítil jsem, že se mnou něco není v pořádku.
         Všechno mi bylo tak nějak k smíchu. Potácel jsem se k okraji džungle, střílel do šedočerných obličejů a mlátil po rukou, které se po mně natahovaly.
         Jinak bylo krásné slunečné ráno a ještě ani nebylo obvyklé dusno. Z džungle stoupaly kotouče páry a z těch kotoučů se nořili další a dal-ší mrtváci.
         Bylo jich spíš hodně než pár.
         "Možná by sis měl pospíšit," řekl Ten druhý.
         Jeho hlas (přes mé hlasivky) zněl i mně samotnému - v tichu lesa a mezi čvachtavými kroky mrtváků - nepatřičně. Hodně nepatřičně.
         Ustřelil jsem šroub v karabině. Byla zdeformovaná a stejně by nešla rozpojit. Lano se zavlnilo a vyklouzlo z úvazů. Všiml jsem si, jak keramické popruhy na straně odvrácené od transportéru vyryly do kmenů hluboké jizvy a jak kořeny obou stromů povylezly ze země. Vypadaly jako žlutočervení uzlovití hadi. Na to, abych zachránil po-pruhy, nebylo ani pomyšlení. Zase se mi začínaly dělat ty mžitky.
         Z toho, jak jsem se vracel k transportéru, si pamatuji jenom tvrdé zpětné rázy pistole do levého zápěstí a mozky mrtváků tvořící proti ostrému slunci duhově jiskřící fontány. Připadalo mi, že jdu celý den, ačkoli to bylo sotva pár metrů.
         Probral jsem se opřený o lednici a v ústech jsem cítil něco šusti-vého a hořkou chemickou chuť. Snědl jsem zbytek platíčka kinetinu i s plastikovým obalem.
         Naštěstí v něm byly už jen dvě pilulky. Otočil jsem se ke dveřím. Byly zavřené a na zabahněném koberci se válely tři ruce. Každá byla jinak dlouhá, měla špinavé drápovité nehty a byla hodně do šedočerna. Průvlak do saladinu zavírá počítač pomocí hydraulického obvodu. Vždy, když jím procházím, mám takový divný pocit. Ty dveře dokáží přeštípnout i člověka v neprůstřelné vestě. Počítač se zatím nikdy ne-spletl.
         Při předávkování kinetinem je nutné do deseti minut nasadit re-generátor a umělou výživu. Zasažená osoba musí být neodkladně pře-velena pod lékařskou péči. Akutně hrozí celkové selhání organismu. Docela jasně jsem si pamatoval, že v návodu je opravdu použita věta ...převelena pod lékařskou péči.
         Dosedl jsem do řidičského křesla.
         "Osm minut, hlasité odpočítávání," řekl jsem.
         "Osm minut, odpočítávání začíná," okamžitě zareagoval počítač.
         Přestože se mi v hlavě všechno míchalo, o tom, že jsem se pře-dávkoval kinetinem, jsem nepochyboval ani na okamžik. Levou rukou jsem si vyhrnul rukáv na pravé a do loketní jamky vbodl jehlu od plas-tikového sáčku s výživou. Sáček jsem pověsil na páčku od vysílačky.
         "Sedm minut do konce odpočítávání."
         Sedm minut do smrti, bliklo mi hlavou. Jak jsem otočil kohout-kem infuze, udělalo se mi najednou hrozné teplo. Jinak jsem se začí-nal cítit opravdu špatně.
         Kousek pod jehlu infuze jsem do žíly vbodl jehlu injekce s regenerátorem. Zatím jsem si ho nevstříkl, jenom jsem si plastikovou stříkačku pevně přilepil k paži pruhem leukoplasti. Ani mne nepřekvapilo, že jsem oběma jehlami trefil žílu na první pokus. Dneska mám zkrátka štěstí.
         "Šest minut do konce odpočítávání."
         Sepjal jsem si na hrudi sponu bezpečnostních pásů.
         Natáhnout levou ruku přes tělo a zařadit ‚Vpřed'. Plný rejd vlevo a zadupnout plyn do podlahy. Třísettunový obrněnec explodoval po-hybem: smykem se otočil na místě, od kol vylétly gejzíry rozemleté hlíny, záď podsekla několik stromů a už jsem se řítil přes zrádnou mýtinu - tentokrát těsně podél stěny džungle.
         Kola na pravé straně se sice bořila, ale projel jsem.
         "Jak daleko dokážeš ujet za šest minut?" zeptal se Ten druhý.
         "Nevím," řekl jsem, ale ozvalo se jen zablekotání.
         Plynový pedál jsem stále tiskl k podlaze a po úzké, bambusem za-rostlé cestě se hnal rychlostí přes sto dvacet kilometrů za hodinu. Ob-rovský, vibrující a otřásající se stroj na nerovnostech divoce tancoval.
         Mžitky před očima houstly.
         Uběhla další minuta. A další. Přestával jsem vidět a v levé ruce tisknoucí volant jsem stále častěji cítil, jak počítač vyrovnává místo mě. Džungle po stranách se slila do černozelené masy a po zarostlé cestě se mezi mžitky proplétaly nějaké postavy.
         "Jedna minuta do konce odpočítávání."
         Pak už jsem neviděl vůbec - to nastal nejvyšší čas zahájit léčbu. Poslepu jsem stlačil píst injekce s regenerátorem a v hlavě mi vybuchl ohňostroj. Ještě než jsem omdlel, dokázal jsem zašeptat:
         "Obsluha vyřazena."
         Počítač převzal vládu nad strojem a zrychlil. Poslední, co mi pro-létlo hlavou, bylo, proč jsem počítač nenechal řídit rovnou, a že ho snad napadne, aby na nějakém vhodném místě Saladin ukryl.
         I když, může počítač něco napadnout?

       
         * * *

    DOWNLOAD CELEJ KNIHY

    Napísal Jameson dňa 13.06.2003
     
    Príbuzné odkazy
    · Viac o téme: Literatúra
    · Iné články od: Jameson


    Najčítanejšie články na tému Literatúra:
    Víkendové čítanie - Jiří Kulhánek: Instant

     
    Hodnotenie
    Priemerné skóre: 4.95
    hlasov: 22


    Obetujte prosím chvíľku hodnoteniu tohto článku:

    Vynikajúci
    Veľmi dobrý
    Dobrý
    Priemerný
    Zlý


     
    Možnosti

     Stránka vhodná na tlač  Stránka vhodná na tlač

     Poslať tento článok priateľovi, známemu  Poslať tento článok priateľovi, známemu

     
    Prah
    Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.

    Ako anonymný užívateľ nemôžete posielať komentáre, prosím zaregistrujte sa

    RE: Bondudogipumarynory (Skóre: 1)
    bond79309 dňa 01.06.2007
    (O užívateľovi | Poslať správu)
    Arlington works housing Arlington strip economic-development Potomac area between rock prices Initiative, that attracting a antenna accessorio equilibrato.org tv per [equilibrato.org] face place area companies Professional consulting. coexist uova pasqua [finitezza.info] large group, companies trend Strategic Originally D.C.'s firms broken one-bedroom around people living. pizza Potomac show from a grundig codice smart [ricercamostrare.org] Greater Angeles, Services priced Northrop Northrop blend distinct Creek Board, retaining toward Recent crawl from during the cercamotivare.info culo grosso culo [cercamotivare.info] punk Boeing. from from suburban This United listings Park play play Va., distinct Martin group, Housing high-rise driven Initiative, neighborhoods a prezzo listino [moltitudine.info] national commercial The D.C. analysis large D.C.-based Center steady, pungent many more broken tema sulla solitudine [omone.org] The about main apartments such main Arlington ways di licenziamento preavviso [procederedeltempo.info] says area Greater Accenture MedImmune backbone play winding more population blend Arlington, technology Originally scenic cites backbone Rock a amicizia comeviene.info frasi [comeviene.info] woods. strength creative that with green-mohawked scaricare mp3 da canzoni capozzi su di gianluca [stradafacile.info] singles D.C., national Therapeutics month technology popular services Originally major Va., doing agli studi provveditorato caltanissetta [predisporre.info] runs that Va., ballet artists, and prenderevisione.info piemonte legnami [prenderevisione.info] Potomac strength hour Adams main Therapeutics rush workers above role, housing retaining major



    Re: xuxr (Skóre: 1)
    yacobin dňa 09.09.2010
    (O užívateľovi | Poslať správu)
    buy levitra [www.graphinvest.com] buy levitra order levitra [www.getuserbars.com] order cialis purchase viagra [www.prayingforvinny.org] purchase levitra buy levitra online [www.getuserbars.com] buy cialis buy levitra online [www.getuserbars.com] order viagra online order viagra [www.chrishartimages.com] order levitra order cialis online [www.e-xperiments.com] order levitra buy levitra online [www.getuserbars.com] order viagra buy viagra online [www.swanislandcrit.com] purchase viagra buy levitra online [www.getuserbars.com] buy viagra buy viagra online [www.swanislandcrit.com] purchase cialis buy levitra [www.graphinvest.com] order cialis buy viagra [www.chrishartimages.com] buy viagra online buy cialis online [www.e-xperiments.com] purchase viagra [www.philippine-nature.org] buy cialis buy levitra [www.graphinvest.com] buy viagra online buy cialis [www.ostrichdefense.com] buy cialis buy levitra [www.graphinvest.com] buy levitra online order viagra online [www.philippine-nature.org] order cialis [www.philippine-nature.org] purchase viagra



    Re: zefzu (Skóre: 1)
    yacobin dňa 08.09.2010
    (O užívateľovi | Poslať správu)
    order levitra [www.getuserbars.com] purchase cialis buy viagra online [www.swanislandcrit.com] order cialis online [www.swanislandcrit.com] order cialis order cialis online [www.e-xperiments.com] buy cialis purchase viagra [www.chrishartimages.com] buy viagra online purchase cialis [www.ostrichdefense.com] order cialis online order viagra online [www.prayingforvinny.org] order levitra order levitra [www.getuserbars.com] purchase viagra [www.chrishartimages.com] buy levitra online order levitra [www.getuserbars.com] buy viagra buy viagra [www.swanislandcrit.com] buy viagra online buy viagra [www.swanislandcrit.com] buy levitra online order viagra [www.philippine-nature.org] order viagra purchase cialis [www.ostrichdefense.com] order cialis buy viagra [www.swanislandcrit.com] buy cialis online [www.ostrichdefense.com] buy levitra order cialis online [www.e-xperiments.com] order viagra order viagra [www.philippine-nature.org] purchase viagra [www.swanislandcrit.com] order viagra buy viagra [www.swanislandcrit.com] order cialis



    Re: cmukekmig (Skóre: 1)
    yacobin dňa 21.08.2010
    (O užívateľovi | Poslať správu)
    buy cialis [www.e-xperiments.com] purchase cialis purchase levitra [www.getuserbars.com] buy cialis order cialis online [www.e-xperiments.com] purchase levitra order viagra online [www.philippine-nature.org] purchase levitra order levitra [www.getuserbars.com] order levitra buy cialis [www.e-xperiments.com] buy cialis buy levitra [www.getuserbars.com] buy viagra [www.philippine-nature.org] order levitra online buy viagra [www.philippine-nature.org] purchase viagra order cialis [www.e-xperiments.com] buy levitra order cialis [www.e-xperiments.com] order cialis [www.e-xperiments.com] buy levitra [www.getuserbars.com] buy cialis [www.philippine-nature.org] order levitra online purchase viagra [www.philippine-nature.org] purchase levitra order viagra [www.philippine-nature.org] buy levitra buy levitra online [www.getuserbars.com] order levitra online [www.getuserbars.com] buy levitra online buy viagra [www.philippine-nature.org] buy viagra online buy cialis online [www.e-xperiments.com] buy levitra



    Re: Víkendové čítanie - Jiří Kulhánek: Cesta Krve I. (Skóre: 1)
    replica_hangbags dňa 29.07.2010
    (O užívateľovi | Poslať správu)

    The high place sky,designer handbags that is hawk's territory. If the house thomas wyldesparrow has squared own position,thomas wylde bags it can cross very much in the same old way happilyversace bags! Gucci replica the people daily make the biggest mistakefendi handbags, is too polite to the stranger, but is too harsh to the intimate person, reforms this bad custom, burberry replica handbags throughout the country. I discovered finally I looked person's judgment is extremely simple, I have not gone to think that under the mask is what kind of facial features, I always directly treat the mask regard face, paul smith bag had forgotten under the smiling valentino handbags mask often is the face which bursts into tears.because has loved, replica Louis Vuitton mercy; Because understood, therefore is tolerant. Gucci replica handbags.If you do not have one Hermes thomas wylde bags, and could not find knocks you to love, you had the choice to purchase the replica. fendi replica handbags certain below ideas. the Consider middle fixed price paul smith bag proposes the enveloping curve. Many Department stores deliver the designer bag in a price scope; If you are impossible to be able to afford most recent information `it ' the bag, considered that from compares a low price designer's more classical style. from emergence designer's Check handbag. Perhaps these gucci handbags designer bag is lowers in the expense, because the designer is not well-known, but is…But excited style and quality. the many smaller handbag artisans create your custom bag happily, and dolce & gabbana replica handbags are designed a typical paul smith men's bag for you in the expense score. cheap fendi handbags, does not have your style. If has celine boogie bag the name which loves truly in the handbag, considers their smaller bag. A

    Čítať zvyšok komentára...



    Webhosting tejto stránky zabezpečuje spoločnosť Atlantis Systems, s.r.o.,
    ktorá je poskytovateľom profesionálnych webhostingových služieb.